Pokus o sebevraždu a léčebna
Někteří lidé, kteří byli dáni k adopci nemají vůbec potřebu poznat své biologické příbuzné. Čtyřicetiletý kuchař David žije ze Skutče to měl naopak a televizní štáb televize Nova se mu rozhodl pomoct. David po celá léta považoval za svou matku přítelkyni svého biologického otce. Kromě lásky prarodičů z otcovy strany nejsou Davidovy vzpomínky na dětství příliš hezké. Často byl bezdůvodně bit.
Další vzpomínky má z dětského domova, kam byl kolem čtvrtého roku umístěn a odkud si ho v pěti letech odvedli adoptivní rodiče. O tom, že jeho adoptivní rodiče nejsou pokrevní, se dozvěděl od babičky ve věku pětadvaceti let. Diváci uvidí, jak se David ve svých čtyřiceti letech dozví, jak jeho máma o něj přišla, jak se následně pokusila o sebevraždu a pak skončila v léčebně.
Druhý příběh patří sedmadvacetileté mamince tří dětí Kristýně, která byla bezprostředně po porodu dána k adopci a dnes touží poznat své biologické příbuzné. O tom, že je adoptovaná se dozvěděla kolem osmého roku. Kristýna měla štěstí, že na dětství v adoptivní rodině může láskyplně vzpomínat. Když jí bylo dvacet jedna let, její adoptivní otec se oběsil a dnes se svou adoptivní mámou nevídá. Přesto je oběma vděčná a považuje je za své rodiče. Tato ztráta ji přiměla k tomu, že začala intenzivně hledat své příbuzné. A Ztracená rodina jí pomohla.
Tereza Pergnerová: Během natáčení pláčeme všichni
Tereza Pergnerová patří mezi ty moderátorky, které si práci bedlivě vybírají. „Mám to vždy stejné – obsah projektu. Spojovat lidi je překrásné a z mého pohledu i smysluplné. A takto k práci na Ztracené rodině přistupuje každý člen našeho týmu,“ řekla v rozhovoru Pergnerová.
Téma Ztracené rodiny přináší spoustu emocí, se kterými se musí srovnat celý štáb. „My pláčeme při realizaci všichni. Na střídačku. Pravdou ale je, že ze zkušenosti z projektu Mise nový domov a z práce ve svém nadačním fondu si nesu nepsané pravidlo: můj úkol není pláč, ale nabídnutí klidu i při sdělování bolestných informací, také pochopení, naslouchání. I ticho je totiž někdy léčivé,“ vysvětluje.
Někteří se hledají i 50 let
Pergnerová není ale jediná moderátorka, která bude pořadem provázet. „Mirek je fantastický a je nedílnou součástí Ztracené rodiny. Jeho úkol je velmi náročný, neboť kromě pátrání po „ztracených“ blízkých, které je velmi zdlouhavé a náročné, je právě Mirek jako první v kontaktu s hledaným člověkem, který s ním, někdy poprvé za život, hovoří o starých událostech, bolestech, křivdách. Mirek to zvládá skvěle a já jsem šťastná, že spolu můžeme pracovat a poznávat se,“ pokračuje.
Pergnerová přiznává, že někteří lidé se hledají i desítky let. „Někdy se lidé postrádají i padesát let. Teď už mi možná rozumíte, proč je třeba k projektu přistupovat velmi opatrně. Často je při natáčení společného shledání přítomna i psycholožka nebo zdravotník,“ dodává.