Nekonečný seriál Ulice vstupuje do 19. sezony a děj se začíná alespoň u Máry pěkně zamotávat. „Za mě Mára vůbec netuší, kterým směrem se to bude ubírat. Já sám za sebe bych to řešil jinak. Zbavil bych se všech třech a našel bych si čtvrtou. Snad to dopadne tak, jak diváci přejí,“ vtipkuje o své postavě představitel Máry Kryštof Rímský.
Svoji postavu má rád, ale přirozeně ho občas otravuje. „To víte, že mě Mára rozčiluje. Já si hodně věcí vymýšlím sám nebo mám nápady, co by se s tím mohlo udělat. Mně docela vlastně vyhovuje, jak je blbý. Nebo spíš pomaleji chápe některé věci,“ vysvětluje v rozhovoru pro VipStar.cz.
Ulice patří k nejdéle trvajícím seriálu u nás a oblíbený herec vysvětluje, že občas může do děje zasáhnout. „Kdy přijde člověk s dobrým nápadem, tak je to kvitováno. Ale musí to být opravdu pecka. Nemůžu ovlivnit děj, ale nápad tam můžu přidat,“ pokračuje.
Ne vždy je to růžové
Fanoušci a pravidelní diváci občas herce oslovují i na veřejnosti jeho seriálovým jménem. „Jsem na to zvyklý. Mně občas ty objektivy způsobují velkou neurózu. V seriálu jsem na to zvyklý, ale normálně ne. Já jezdím tramvají a vlakem. Teď jsem byl na motokárách a tam jsem si toho Máru užil,“ říká pobaveně.
Kromě Ulice se Kryštof hlavně věnuje divadlu. „Jsem šťastný v Divadle na Vinohradech. Já jsem divadelník. Jak jsem mluvil o té popularitě, která je někdy výhodná a někdy ne, tak já se tomu spíš vyhýbat. Divadlo mám zaryto pod kůži a v covidu jsem si říkal, že kdyby to nebylo, tak bych se možná bez toho i obešel,“ vzpomíná a dodává, že si vzápětí hned rozmyslel.
„Jak jsem se pak ale vrátil, tak jsem zjistil, že opravdu ne. Je to návykové. Když jsem divadelně zabezpečený, tak se rozkoukávám po dalších možnostech a rád dělám to ostatní samozřejmě,“ hodnotí svoji kariéru.
Kryštof je už 25 šťastný po boku své ženy a dětí. Svoji seriálovou situaci se snažil představit si v reálném životě. „Já mám poměrně velké děti. Já si myslím, že vztah, pokud je dlouhodobý, já jsem se svojí ženou 25 let, tak to víte, že se děly různé věci jak zdravotního rázu nebo citového. Ne vždy je to růžové a ne vždy černé,“ přiznává.
„Pokud se někdy taková věc stane a ti lidé se to dozvědí, tak by si to měli vyříkat. Hlavně by si měli říct, jestli to stojí zato v tom pokračovat. Jestli si chybí, jestli mají společný humor, protože bez toho to nejde. Pak bych byl možná velkorysejší,“ dodal herec.
