Miroslav Hanuš je herec duší i srdcem. Diváci jej mohli vidět v desítkách filmových a seriálových rolí. V poslední době hraje v nekonečném seriálu Ulice nebo Případy 1. oddělení. Mezi rolemi nedělá rozdíly. „Nejbližší je ta profese být hercem. Na herectví je nejlepší to mixování,“ rozpovídal se v rozhovoru pro VipStar.cz.
I přesto, že někteří herci seriály jako Ulice nebo Ordinace v růžové zahradě pohrdají, Hanuš nikoho takového kolem sebe nemá a ta práce jej baví. „Neznám moc kolegů, kteří by tím opovrhovali. Tak jako jsou filmy, tak jsou spotřební věci jako Ulice a ta je v tom špičková. Já tam chodím s chutí jednou za čas. Potkám kamarády, vydělám peníze a zase jdu domů. Já jsem především divadelní herec. Kdybych si měl vybrat, tak bych si vybral divadlo,“ prozradil.
Zápisník alkoholičky: Byla to těžká role
Než se Miroslav Hanuš vydal na dráhu herectví, tak chvíli chodil na ekonomickou vysokou školu. „To byl marný pokus. Za jeden semestr jsem pochopil, že tam jsem úplně mylně,“ prozradil. Herec se nyní objevil ve velmi diskutovaném filmu Zápisník alkoholičky v hlavní roli s Terezou Rambou.
„Já hraji tchána hlavní hrdinky. Roli mlčenlivou, protože jeho žena mluví mnohem víc. To tak bývá. Jeden z té dvojice víc mluví a druhý víc mlčí. Většinou víc mluví ženy co já znám. Myslím si, že je to ženám bližší ta komunikativnost. Obzvlášť když je to manželství pětatřicet let,“ řekl o své roli.
Lidem nic neotevře oči
Miroslav Hanuš se svěřil, že to pro něj byla skutečně náročná role. „Dívat se na destrukci vlastního syna, to je těžká role. To téma je vážné, ale má to i jistou část humoru. Hraje se to moc hezky. Humor je důležitá věc, když chceme přežít život. Bez humoru to nedáme, to se oběsíme. Tyhle ty věci jsou těžké nejenom pro to, co v tom jedou, ale i pro všechny okolo. Kolikrát ještě mnohem těžší,“ pokračoval.
Tématika alkoholismu je velmi rozšířená, ale herec si myslí, že ani tento film lidem neotevře oči. „Lidem nic neotevře oči. Nikdy. Lidé jsou nepoučitelní. V dobro věřím, ale myslím si, že je pořád všeho stejně. Lidé jsou pořád stejní. Podíl blbců ve společnosti je pořád stejný. Podíl romantiků je stejný, zlodějů,“ myslí si.
Obzvlášť náročné je pro Hanuše vidět v takových situacích ženské pohlaví. „Pro mě bylo náročné v této situaci vidět ženu. Že se někde válí ožralý chlap, tak to snáším lépe než u žen. Nést život je těžké, tak si lidé ulevují,“ dodal.
