Magda z nekonečného seriálu Ulice se už s máminým rozhodnutím vzít si život a zvítězit tak nad Alzheimerovou nemocí smířila. To ale neznamená, že by jí máma nechyběla, že by se jí po ní nestýskalo. Zvláště když si připomíná výročí jejího skonu, je to pro ni hodně těžké. O to více byla naměkko, když před necelými dvěma týdny dostala do rukou dopis, který pro ni máma napsala ten den, co se rozhodla k asistované sebevraždě.
Zdenka chtěla, aby její dcera věděla, proč tak učinila, co ji k tomu vedlo. Správně tušila, že až se Magda dozví, co má v úmyslu, pokusí se jí v tom všemi prostředky zabránit, což hodně ovlivní jejich vztah, zejména v posledních dnech před jejím odchodem na věčnost.
Magda se s mámou naštěstí stihla usmířit v den její smrti, byla s ní, když naposledy vydechla. Je ale spousta věcí, které si už nestačily říct. I to Zdenka předvídala, a tak je pro jistotu Magdě napsala, protože pro ni bylo důležité, aby se dcera dozvěděla, co všechno tehdy měla na srdci.
Návrat do Ulice po 2 letech
Yvetta Blanarovičová se vrátila do ateliérů Ulice po více než dvou letech, aby se podílela na natáčení příběhu Zdenčina dopisu. „Je to zvláštní pocit se sem vrátit. Není to první seriál, který bych natočila, ale přesto mám k Ulici unikátní pouto. Částečně je to dáno Zdenčiným osudem, částečně kolegy a lidmi, kteří za Ulicí stojí. Všechno, co jsme tady během těch tří let společně zažili, se mi dostalo hluboce pod kůži. Takže návrat je krásný a dojemný,“ sdílí pocity z návštěvy uličních ateliérů Yvetta Blanarovičová a vyjmenovává zásadní milníky Zdenčina osudu.
„Nejprve fatální diagnóza Alzheimerovy choroby a později zásadní rozhodnutí přistoupit k asistované sebevraždě. Tak se moje postava rozhodla ukončit svůj život, a samozřejmě tím zásadně ovlivnila i životy svých nejbližších, zejména dceři Magdě.“ Yvetta také prozrazuje, jak její postava tentokrát do děje zasáhne.
„Zdenka se vrací prostřednictvím dopisu, který napsala před lety. Měl být předán přesně po třech letech, kdy Zdenka předpokládá, že už by Magdina bolest ze ztráty maminky mohla být slabší. Dopis nakonec přichází právě ve chvíli, kdy Magda stojí na důležité životní křižovatce.“
Když Magda po tak dlouhé době dopis od mámy dostala, chvíli tomu ani nemohla uvěřit. Zpočátku ho chtěla otevřít až za rok, jak si máma přála, nakonec to ale nevydržela. Řádky, které četla, jí hned vehnaly slzy do očí. Najednou tu máma zase byla s ní, opět jí radila, vysvětlovala, byla oporou i rodičem, jenž své dítě bezpodmínečně miluje. Magda četla mámin dopis už nesčetněkrát. Pokaždé v něm objeví něco nového, něco, co přes příval emocí dosud nebyla schopná zpracovat.
Až nyní jí dojdou slova, jež jsou máminou poslední radou do života i povzbuzením, které občas tolik potřebuje. Magdě se najednou pospojuje celá mozaika předcházejících měsíců a týdnů. Uvědomí si, co jí máma vlastně chtěla říct, a rozhodne se učinit to, k čemu ji ve svém listě ponouká.
Je to pro ni obrovský krok kupředu, ohromná změna, k níž by se jinak asi neodhodlala. Navíc to není jediná změna, k níž se Magda odhodlá. Opět začne konat, překvapovat samu sebe i své okolí, aby naplnila mámin odkaz… K čemu se Magda rozhodne? Jak to přijme její okolí? A jak to ovlivní její vztahy s člověkem, jenž je pro ni momentálně nejdůležitější na světě – s Prokopem?
