Big Brother oznámil novou týdenní misi, kterou velmi trefně pojmenoval „Týden přežití“. V Záhadné místnosti čekalo na každého ze spolubydlících veselé karaoke. Při zpěvu však museli vložit ruce do tří krabic, přičemž v každé krabici se nacházely předměty jako plyšový medvídek, miska s marmeládou, ananas, vejce, slupky od brambor, piliny a živý had. Spolubydlící však netušili, co na ně v krabicích čeká, a tak nebyla nouze o výkřiky strachu. Jejich temperamentní zpěv na hit I Will Survive uspokojil Big Brothera natolik, že misi prohlásil za úspěšnou.
Terezy začínají mít všichni plné zuby
Jako nová paní domu měla Tereza za úkol vymyslet pravidlo týdne, které by konzultovala s ostatními, a také pravidlo vlastní. Oznámila jim, že tento týden nařizuje zákaz nadávek a mytí nádobí, aby se v této činnosti vystřídali všichni. Její „tvrdá ruka“ se setkává jen se zdánlivým pochopením a mezi spolubydlícími se vůči Tereze zvedá vlna nevole.
Matka mě chtěla zabít sekerou
Na začátku tohoto týdne vyzval Big Brother diváky, aby prostřednictvím sociálních sítí pokládali spolubydlícím otázky. Ty je pobavily i překvapily. Snad nejvíce rezonovala otázka pro Katrin. „Odpustila jsi své matce, co ti v dětství udělala, a myslíš si, že tvůj srdcervoucí příběh z dětství ospravedlňuje tvé chování?“ ptala se Katrin.
„Ne a ne,“ zněla strohá odpověď, která Katrin vehnala slzy do očí. Zvědavost, o čem ten příběh vlastně byl, přiměla její spolubydlící Barbaru, aby se zeptala, o čem to celé bylo. Katrin vyhrkla mrazivě šokující popis svého dětství.
„Do mých dvanácti let mě do krve bila, vyrazila mi zuby, vytrhala vlasy, kopala mě… Otec mi modřiny mazal mastičkami. Říkala jsem mu, že mě mlátila, ale on mi nevěřil, protože jsem byla dítě… myslel si, že si vymýšlím… Nevím, kolikrát jsem byla v nemocnici… Až jí jednoho dne bylo tak zle, že mě chtěla opravdu zabít. Tak jsem se schovala do skříně… A ona vzala sekeru, vylezla nahoru na komoru a tou sekerou rozbila dřevěnou… ach… dolů, aby se ke mně dostala,“ popisuje Katrin naprosto otřesné zážitky.
„Měli jsme taková stará vrata, a to bylo slyšet, jak se otec vrací z práce. Když tu bránu otevřel, slyšela jsem, jak v tu chvíli zastavil sekeru. Udělala mi strašně moc věcí. Pořád mám na těle jizvy… od ní… a když mi bylo dvanáct, šli konečně k soudu, konečně se rozvedli a od té doby jsem ji neviděl. Nikdy. A to mi čtyřiadvacet, v březnu mi bude pětadvacet,“ uzavřela Katrin své smutné vyprávění. Tyto chvíle jí také způsobily těžké deprese, s čímž se před časem svěřila některým svým spolubydlícím. Řekla jim také, že ji matka chtěla zabít. Nyní tyto bolestné chvíle podrobně popsala.
