Může se to zdát zvláštní, ale zatímco se smrtí maminky se herečka, zpěvačka a stepařka Kateřina Marie Fialová dosud nevyrovnala, tatínkův odchod bere s odstupem času s humorem. „Na smutky se jde humorem. Já na to fakt vzpomínám s tím, že dva roky to nebylo dobrý, ve mně bylo všechno špatně. Vyčítala jsem si, že jsem se nechovala dobře. Přišel pocit toho, že jsem špatný člověk. Tím vším jsem si prošla. Teď už se směju a je to v pořádku,“ vysvětlila, proč na moderátorovu zmínku o smrti tatínka reagovala nejdřív smíchem, a přidala vzpomínku na chvíle bezprostředně po otcově smrti.
Pohřebáci tátovi po smrti zlámali nohy
„Mám strašně situací, které jsou absurdní. Když tatínek skonal, tak se říká, že musíte vyrovnat ty nožičky, protože to všechno ztvrdne. Ale my jsme to s mamkou neudělaly, protože to bylo hrozný. Když přijeli pohřebáci, tak… Tatínek štval lidi v životě neustále, ale že je bude štvát i po smrti…? Ti chlapi stáli nad ním a říkali: To si děláš prdel, jak to teď uděláme?! Stály jsme tam s mamkou a nevěděly, co se bude dít. Začali mu ty nožičky rovnat, a jak vám to asi rovnají? No tak, že vám je zlámou,“ popsala Fialová v 7 pádech Honzy Dědka.
„Když tatínka zpopelnili, tak jsme měli… Ježiš, to je hrozný, že to tady říkám, ale co by ne… My jsme vždycky v rodině věřili v takové ty energie. A nám paní říkala, že máme jeho urnu otevřít a ty ostatky rozmělnit do vody, ať je čistý a ať pluje daleko. Stála jsem u řeky v Pardubicích s tou plastovou urnou. Ale neměla jsem nůž, abych tu plastovou urnu otevřela. Prošpikovala jsem tu urnu klíči, bylo to hrozně zadělaný, to nejde otevřít. Tatínek držel. Udělala jsem tu díru a jak jsem byla naštvaná, protože to bylo nepříjemný, chcete to mít za sebou. Sypala jsem to tam, nešlo to. A jak jsem byla naštvaná, hodila jsem tam i tu urnu. Odplul, to je důležitý. Vždycky chtěl cestovat,“ říká s pobavením.
Smrt matky s humorem brát nedokáže
Kateřině Marii zanedlouho po tatínkovi zemřela i maminka. Její odchod ale dosud s humorem brát nedokáže. „To bylo špatný. To ne, to není tak veselý. To mě hodně zabolelo. Že táta umře, jsme věděli. Když vám někdo šest let umírá na rakovinu, tak to je tutovka. Ale že ta maminka najednou udělá ten krok, to nebylo veselý za žádných okolností,“ prozradila sklíčeně.
„Bylo mi šestnáct, je mi dvacet sedm, takže je to už 11 let. Starala se o mě pak moje sestra. Byla jsem nána pubertální. Nejedete do školy jednou, dvakrát, třikrát, nemáte docházku, máte dvojku z chování, sype se to na vás. Ale máte výhodu, že jste políbení talentem, protože to mě zachránilo, jinak by mě vyhodili,“ vzpomíná na těžké roky Kateřina Marie Fialová, která se právem řadí mezi největší herecké talenty své generace.
