Sara Milliken se snažila získat titul v soutěži krásy dlouhých osm let a nyní se jí to konečně podařilo. Problém je v tom, že Sara je nezdravě obézní a váží 150 kilo. Krátce po vítězství jí zkazilo radost nespočet kritických komentářů. Otázkou zůstává, do jaké míry jsou relevantní.
„Já se z toho možná dokážu rychle otřepat, ale pro ostatní oběti kyberšikany to není vždycky tak snadné. Uvědomte si, že některé lidi vaše zlé poznámky navždy poznamenají a budou na ně myslet do konce života. Buďme prosím k sobě vzájemně laskavější,“ vzkázala nová Miss Alabamy.
Kritika je oprávněná a na místě, ale…
Řada odborníků v tomto případě bije na poplach a zastává jasný názor, že normalizace obezity je obrovský problém hlavně v současné společnosti. Lidé trpící obezitou vážně ohrožují svoje zdraví. Je zde extrémně riziko srdečně-cévních chorob, rakoviny a dalších.
V tomto případě je samozřejmě kritika na místě, ale neměla by se proměnit v jakýsi lynč, který čím dál tím víc vídáme na sociálních sítích zejména v případech, kdy nás to vybízí hodnotit něčí vzhled.
Podporovat extrémní tloušťku je jako velebit anorexii
Není tomu tak dávno, kdy jsme bojovali proti vyhublým až anorektickým modelkám na mole. Nyní jsme se posunuli od jednoho extrému ke druhému. Z nějakého nepochopitelného důvodu nejsme schopni jako společnost najít zlatý střed v této problematice. Neexistuje jediný důvod, proč by mělo být na morbidně obézní lidi pohlíženo jako na bořiče nějakých mýtů.
Podporovat extrémní tloušťku je jako velebit anorexii. Je to pokrytectví, které se neustále schovává za nějaké hesla aktivistů o body positivity. Obezita nemá nic společného s body positivity a žádný příčetný morbidně obézní člověk nikdy nepřizná, že se ve svém těle cítí dobře. Je to asi to samé, jakoby před vámi stála třicetikilová holka a tvrdila, že prožívá nejkrásnější období v životě a je ve svém těle spokojená.
Když se ke svému tělu neumíte chovat, ono vám to vrátí a dá vám to jasně najevo. Proto extrémní anorektičky a extrémně obézní lidé, kteří nejsou schopni přijmout, že mají problém, končí na studeném stole v márnici. A tohle chceme jako společnost oslavovat?
