Felixi, nedávno jste oslavil 81. narozeniny. Kde berete i vzhledem k životním událostem, které nastaly, energii a elán?
Je to tím, že mám velký orchestr. Je tam 17 muzikantů a to je obrovská energie. Až se se mnou postavíte před orchestr a on začne hrát, tak to je jako když do vás napumpují spoustu energie. Samozřejmě, že k tomu patří i to, že sám hraju, že to mám rád,…že mám život rád. Chodím hrát tenis, golf, šachy a víno, to mám taky rád.
Jak řeší Felix Slováček splín?
Kdyby na mě něco takového šlo…já ale neznám žádný stres nebo splín. Tak se tomu snažím uniknout. Začnu myslet rychle na něco jiného a pozitivního. Já to umím, naučil jsem se to. Když jsem začínal, tak mi spoustu lidí dlužilo peníze. A já jsem kvůli tomu nemohl spát. Tak jsem si řekl, že tohle nejde. Ze začátku mi pomohl pan doktor, který zjistil, že když mi něco chybí, tak se dodá pilulka a hned se to vyrovná. Takže když má člověk starosti třeba s láskou, tak se to dá vyřešit jednou pilulkou a pohybem. To s tím souvisí (smích).
Když jste se přestěhoval do Prahy, viděl jste rozdíl v nátuře lidí oproti Zlínu? (Felix pochází ze Zlína pozn. red.)
Ani ne. Já jsem na to neměl čas. Já jsem přijel do Prahy a hned jsem měl první podnájem v Rybné ulici. Přijel jsem s klarinetem, s bílou košilí a se saxofonem. Takhle jsem začal. Když se do Zlína vracím, tak jsem se potkával se svými spolužáky. Ale oni jsou staří. Já tam jezdím za mladými lidmi. Měli jsme sraz se spolužáky v létě. Samí osmdesátníci. Byla tam dokonce jedna úžasná spolužačka. Vypadala opravdu skvěle.
Měl jste vždy jasno v tom, že budete hudebník?
Tatínek chtěl, abych byl doktor. Dělal jsem vše, abych se na medicínu dostal. Ale dostal jsem posudek: „Jmenovaný nedává záruku, že by po vystudování, nabytých schopností věnoval jen prospěchu pracujících.“ No a tak jsem šel dělat boty. Nebyl jsem tam dlouho, ale osahal jsem si to řemeslo. Od té doby vím, jaké boty si mám koupit (smích).
Za co jste utratil své první vydělané peníze?
Své první peníze jsem vydělal z hudby. Já jsem chodil hrát na takové ty čaje se svojí kapelou. Když jsem začal hrát na saxofon sóla, tak to se ty holky otáčely. To mě nabíjelo. A pak jsem tu muziku začal dělat. A za své první vydělané peníze jsem si koupil míč. Ze začátku jsem vydělal málo a potřeboval jsem to všechno utratit za muziku.
Chystáte nový rodinný projekt od Mozarta po Nirvanu. Co bychom si pod tím měli představit?
Já jsem kdysi s orchestrem natočil Bigband hraje Mozarta a přišlo mi líto, že se to natočilo a málokdy se to hrálo, ale lidem se to líbilo. Od Mozarta se přejde do swingu a od swingu přes populární muziku, film, muzikál až po rockovou muziku s bigbandem. Bude to maso. Nejdůležitější je aranžér, který to napíše. Já jsem tenkrát měl a dodnes mám vynikající aranžéry jako pan Jan Kučera, pan Vladimír Popelka a další.
Jak pohlížíte na novou generaci umělců působících od sociálních sítí až po pódia?
Přiznám se, že se do toho nějak nehrnu. Chápu, že mají v ruce celou sociální síť. Zatímco my jsme neměli skoro ani telefon nebo televizi. Na druhé straně si myslím, že si toho lidé víc vážili. Dokonce byli zpěváci, kteří byli podle hlasu k poznání. Například Simonová, Gott, Matuška…dneska mám strašný problém poznat, kdo je kdo. A navíc, šílená amerikanizace. Všichni chtějí zpívat jen anglicky.
Vzpomenete si na svoji první lásku? Na co jste ji sbalil?
Ano. První láska se jmenovala Jana a pak mi ji přebral další kluk, protože jsem neměl na ni čas. A ještě předtím to možná byla Helena. To jsme chodili do páté třídy. Tu jsem taky miloval. Já jsem tenkrát byl hrozně stydlivý. Ale pomáhala mi k tomu ta muzika.
Jsou podle vás ženy v téhle době jiné než před lety?
Já si myslím, že ano. Nedělají už s tím takové fóry. Byly předtím takové ostražité, víc romantické. V mém věku mi přijde sympatické už to, že nedělá fóry (smích). Ale je pravda, že člověk, když si to zaslouží, tak je to hezčí. Když to je jednoduché, tak to omrzí.
Jaké máte plány na léto? Co děti?
Nedávno jsem se vrátil z Toskánska, kde jsem si projížděl slavná vinařství. Předtím jsem se byl podívat v Norsku jak se chytají ryby. Já neodpočívám. Dneska jsem vstával v pět a byl jsem naštvaný, že už mi nejde spát dál, ale měl jsem tam dvacet košil, tak jsem si je musel vyžehlit (smích). V létě pojedu s Aničkou, Felixem a vnuky do Egypta ke Středozemnímu moři.
Máte v plánu něco se svojí nejstarší dcerou René?
Zrovna jsem dostal smsku, co dělám v neděli, že mě zvou na oběd, ale bohužel já jsem v té době v Přerově. Ale mám v plánu jet do Irska. Tam mě pozvala právě René. Byli jsme spolu i ve Španělsku na dovolené.
Jaký je váš pohled na to, jak Anička mluví o své nemoci na sociálních sítích směrem k lidem, kteří také zápasí s rakovinou?
Anička je lvice a snaží se s tím, co ji potkalo, vyrovnávat se jak nejlépe to jde. Samozřejmě, ať chce nebo nechce, je to pořád složité a myslet jenom na to, to je k zbláznění. Snaží se dělat dál muziku, koncerty i na sociálních sítích pomáhat a vysvětlovat, co to obnáší. A jak se s tím vyrovnat nebo jak se vyrovnává s tím ona. Těch druhů onkologických onemocnění je tolik, že každý to má jinak. Medicína dokáže zázraky a občas ti nemocní musí mít zázrak nebo velké štěstí, aby žili.
Máte ještě nějaký sen, který byste si chtěl splnit?
Já bych toho chtěl hodně. Nyní jsem na lodi záchrany a udělám vše proto, aby Anička byla zdravá. Pak se můžu ještě rozmáchnout. Já se snažím, aby vše, co potřebuje, měla. Pakliže to jenom trochu půjde, tak bych s ní chtěl letět na Vánoce do New Yorku, protože ona si to strašně přála. A pak bych ji strašně rád vedl k oltáři.
