Zpěvačka a herečka Anna Julie Slováčková je pro mnohé vzorem. Se zákeřnou rakovinou plic bojuje jak jen může. Na sociálních sítích je ale k tomuto tématu velmi sdílná a s lidmi mluví narovinu. Tentokrát se rozpovídala na téma paliativní péče a duševní zdraví během léčby.
Duševní hygiena je důležitá
Spoustu jejich sledovatelů se ptalo, jestli zpěvačka dochází k psychologovi. „Takhle… já si upřímně myslím, že by k psychologovi měli chodit úplně všichni, bez ohledu na to, jestli mají nějakou vážnou nemoc, nebo řeší z ničeho nic nějaké jiné starosti,“ rozepsala se na Instagramu.
Sympatická bojovnice zpozorňuje na to, že lidé často psychologickou pomoc odmítají po pár sezeních. A to je dle Aničky špatně. „Prostě duševní hygiena je šíleně důležitá a za tím si budu stát zuby nehty. Často se stává, že to člověk po prvních pár sezeních vzdá. Důvodů je více, ale nejčastěji si všímám argumentů jako: Nepomohlo mi to/s terapeutem jsme si nerozuměli/je to moc drahý… no… myslím si, že člověk nemůže po pár sezení vznést rozsudek typu „nepomáhá mi to„,“ pokračuje.
Člověk musí vydržet
„Vezměte si, jak dlouho třeba nějaký problém v sobě řešíte. Ani psychologové nemají kouzelný proutek, aby vás zbavili trápení během prvních pár hodin. Je to prostě běh na dlouhou trať a záleží taky na vás, jak moc na sobě chcete pracovat. Taky jsem narazila na pár terapeutů, se kterýma to pro mě nebylo úplně ono,“ vysvětluje Anička.
Slova o paliativní péči
Velkém tématem je také paliativní péče. Tohoto tématu se často lidi obávají a nechtějí o něm mluvit. „Co se paliativní péče týče… na tu jsem měla spoustu dotazů. Myslím si, že se jí každý lekne hned, jak mu ji lékaři doporučí… ale to, že ji navštívíte nemusí nutně znamenat to nejhorší. Naopak. Mně osobně tahle zkušenost šíleně moc pomohla a uklidnila,“ řekla lidem a snažila se jim ukázat, že nemusí mít strach.
Anička se snažím lidem dát nejenom naději, ale taky víru v to, že některé věci mohou být mnohem příjemnější než si myslí. „Pomohla mi utřídit si priority, dát si věci „do pořádku“ ale taky mi ukázala, jak třeba o nemoci mluvit s mými blízkými a nebo to, že být autentická má svůj smysl a to, že mi není dobře není slabost,“ vysvětlila.
„Opravdu se není čeho bát a pokud vám lékař něco o paliativní péči nadhodí – nebojte se to zkusit. A pamatujte, že se každý den můžou všechny naše cesty měnit. To co se dneska zdá jako jasně černobílá cesta, tak zítra že mít stovky jiných odstínů. Tím se já vždycky uklidňuju,“ dodala optimisticky.
