Hana Zagorová patřila už od druhé poloviny 60. let k nejvýraznějším postavám tuzemské popové scény. Uplatnila se nejen svým charakteristickým hlasem, ale také jako textařka, herečka a moderátorka.
Vzácné onemocnění krve ve 22 letech
Když bylo Haně Zagorové pouhých 22 let, onemocněla těžkou tuberkulózou. Dlouho se celé její okolí pídilo po tom, co mohlo zpěvačce spustit tak závažnou nemoc. Nakonec usoudili, že by na tom mohl mít lehce podíl bohémský život během studií na brněnské JAMU. „Ve škole nechtěli, abych zpívala. Neodpustili mi jedinou hodinu. Večer jsem měla třeba televizi v Ostravě, ve čtyři ráno nasedala do vlaku z Ostravy do Brna, a od osmi hodin už jsem měla pohybovou výchovu,“ píše ve své autobiografii Naprosto nezbytná Hana Zagorová.
Milovaná Hana se tuberkulózy nikdy nezbavila a bojovala s ní až do posledního konce. Přesto dokázala nemoc přijmout a brát život takový, jaký je. Pravidelně docházela na transfúze, ale nikdy si nestěžovala. „Je to o řádu. Když se s tím naučíte žít a nemoc vám to dovolí, dá se to zvládnout velmi dobře, v podstatě bez problémů,“ popisuje zpěvačka v knize.
Strach z pokusu o sebevraždu
Nejúspěšnější držitelka ocenění Zlatý slavík musela kvůli nemoci strávit několik měsíců v sanatoriu, kde se ji snažili doktoři dát dohromady. „Úplně na začátku mě hlídali, protože se báli, že spáchám sebevraždu, ale to bylo předtím, než mě poznali,“ vypráví ve své knize Hana s tím, že ona by něčeho takového nikdy nebyla schopna.
„Mě samotnou by něco takového nenapadlo. Jsem fatalistka, typ, který ví, kdy je zapotřebí zabojovat a který ví, že se nic jiného nedá dělat. Přijala jsem to, věděla, že chci být zdravá a chovala se tak, jak po mně vyžadovali. Sice to stálo půlrok života, ale co naplat,“ popsala jasně.
A přesně jak popisovala v autobiografii, tak se zbožňovaná zpěvačka chovala do posledních chvil. Ani když bylo hodně špatně, tak nic nikdy nevzdala. Snažila se naplno věnovat profesi, kterou ze všeho nejvíce milovala a vystupovala na koncertech dokud jí síly stačily. Překonala toho za život spoustu, ale nikdy ji nic nezlomilo.
Zákaz zpívání
Hana Zagorová vždy bojovala za správnou věc, ale to se jí ne vždy vyplatilo. V červnu 1989 podepsala petici Několik vět, ve které hnutí Charta 77 požadovalo propuštění politických vězňů a svobodu slova. Haničce Písničce byla prakticky okamžitě omezena činnost a nesměla vystupovat.
Pro zpěvačku tím začalo téměř půl roku pekla. Byla předvolána na StB i úřední výbor KSČ. Vchod jejího domu hlídala kamera a byla tlačena k tomu, ať svůj podpis odvolá. To však Zagorová striktně odmítla. „Nebylo tam nic, s čím by slušný člověk nesouhlasil,“ prohlásila tehdy. Znova se na veřejnosti objevila v listopadu 1989 s Jaroslavem Hutkou, se kterým zazpívala hymnu na pražském Václavském náměstí, a poté na Letné s Martou Kubišovou a Jiřím Suchým.
Potrat a zmařená adopce
Kvůli výše zmíněné vážné nemoci krve se musela Hana Zagorová vzdát mateřství. Jednou dokonce přiznala, že byla těhotná, ale naneštěstí v době, kdy kvůli onemocnění brala kortikoidy. Moc dobře si uvědomovala, že by léky mohly miminku ublížit. Tak podstoupila potrat.
Když nemohla mít své vlastní děti, rozhodla se, že si osvojí dívenku. Bohužel ani tato cesta nevyšla. Po nějaké době se ukázalo, že holčička má rodinu. „Neměla jsem ji ani týden, když někdo donesl její babičce, že ji mám adoptovat a ona se ozvala. Myslím, že stačilo vědět, kam by dítě mělo přijít. Najednou byl konec,“ řekla před několika lety v rozhovoru pro časopis Téma.
První láska nevyšla
Prvním manželem legendární Hany Zagorové byl tanečník Vlastimil Harapes. Vzali se v roce 1986, ale už o šest let později šli od sebe. Tehdy se spekulovalo o tom, že jejich vztah je pouze účelový. A to z toho důvodu, že by zpěvačka jako svobodná nemohla žádat o svěření dítěte do péče.
Zagorová si ale vždy stála za tím, že Harapes byl její velkou láskou. Následně jí vstoupila do života její životní láska Štefan Margita. Do o deset let mladšího operního pěvce se bezhlavě zamilovala a Štefan Margita jí byl oporou až do úplného konce.
